Únor 2014

Zápis osmý - Konec všech snah, jede se od začátku

14. února 2014 v 22:58 | Till
Ach ano, moji milí a nevěrní. Jsem zpět, abych aktualizoval stagnující raport. Upřímně, je mi trapně i blaze, neboť jsem se zachoval neprofesionálně i spontánně zároveň. Hned vysvětlím.
Moje práce na knize a soustavné opravování a upravování obsahu vypovídá o jednom: Více, než dvě stě šedesát tisíc slov je opravdu mnoho na prvotinu a to z jednoho prostého důvodu. Je to jako když ty dvě kreslené kreatury, které jsem měl, jako malý rád vaří svůj dnes již metaforický dort. Plno nápadů se mi líbí, ale dohromady je to opravdu příšerný guláš.
Trvalo mi dlouho, než jsem s tím přestal bojovat, jako mezek. Teď už si jsem schopen říct: Byl to jen tréning, kolem a kolem rok literárního posilování. Já osobně myslím, že to pomohlo, byť je to na druhou stranu zklamání (kdo by s lehkým srdcem zlomil hůl nad textem, jenž by vydal na šest set padesát stran?). Každopádně teď mám za sebou dvě povídky z téhož universa a rád bych se pustil do úprav jedné starší, již hotové, ale ne příliš kvalitní práce. A také mám nový koncept vyprávění. Zkrátka… Dosavadní materiál rozhodně nespláchnu do koše (splachuje se do záchodu, ne?), ale budu z něj čerpat, brát si jednotlivé části a znovu je poskládám tak, aby se případný čtenář nemusel pohoršovat. Psát tak, aby chaotický text byl krásný, umí jen Gunter Grass.


Till

Zápis sedmý - Patos s příchutí sentimentu

5. února 2014 v 11:40 | Till
Úvodem zmíním, že odbíhám od práce na již proklínané kapitole. Nacházím se v krmě nesoucí vskutku invenční název Plán B, čekám, až se mi vylouhuje čaj z kdovíčeho a snažím se zklidnit bití srdce, jež už přibližně patnáct hodin odmítá ubrat na tempu.
Nyní mě poněkud mrzí, že je toto skladiště určené pouze asociacím, jež se týkají pouze mého pofiderního literárního pokusu. Krajina hnusu, v níž se nacházím, by jistě poskytla sdostatek příležitostí k tvorbě patetických aforismů. Má Vrba žel Satan nebere telefon, takže k témuž možná s postupem času přeci jen dojde.
Když už jsem nakousl to patetično, před několika minutami mě konečně napadl název titulu, při jehož vyřčení mi nenaskakuje husí kůže (špatná husí kůže). Hned vysvětlím.
Ehm, první pracovní název zněl: Ambivalence - Nájemný zabiják… blablabla. To druhý, ten se mi doopravdy povedl: V popel dějin (brr). Třetím názvem jsem chtěl své dílo titulovat takto: Řetěz padlých (četl jsem tou dobou Malazskou knihu padlých a tudíž nepřipadalo v úvahu, aby se v názvu neobjevilo slovo padlí). Počtvrté to byly osudy padlých (Erikssonovi knihu jsou dlouhé).
Přednášel jsem onehdy tyto návrhy jednomu člověku, jehož erudici si nedovoluji a nechci zpochybňovat. Pokaždé řekl: No… Moc patetické.
A pad přišel den, vskutku ohavný den (výš zmíněný má v této epizodce jistou nepostradatelnou úlohu), totiž dnešek a tato chvíle. Zkrátka jsem si řekl dost a svou knihu jsem nazval prostě Patetickou hrou. Takto můj milý příteli, je určitá míra patosu deklarována, slíbena a... do píče s tebou!
Ale! Vrba už je na lince.

Publikováno takříkajíc den poté.

Till

Carpe diem

4. února 2014 v 12:15 | Till
Než přijde ta velká věc, oslava žití
dva prsty na tepně, tikání hodinek
v bezhlasém výkřiku trhá oka sítí.

Bolí ho povinnost, rty krabatí se v úsměv
přátelství hřející, rodina chránící
srdce bije o závod a ocas je mrtev.

Na pryčně leží, jen polyká vzduch
pohledem do stropu, očima bez víček
tak strašně slabý je, přec předstírá vzruch.

A tak den za dnem, jak před dávnou dobou
přemáhá svobodu, odmítá zrcadlo
nohy má smočené v lavoru s vodou.


Zde předkládám důvod k pousmání. Jsem připraven na svojí potupu.

Till

Zápis šestý - Mírný vztek

2. února 2014 v 21:38 | Till
Dnes to podám stroze a krátce. Mám vztek na své literární schopnosti, jež sotva dosahují kvalit bachratého hlemýždě afrického, kterému terénní vozidlo s americkými turisty ujelo polovinu těla. Dnešní dávka redigování byla oproti nadějnému včerejšku naprostým a bolestným očistcem.
Zkráceně. Příliš mnoho přebytečného textu, nelogická větná skladba, mnoho zbytečných informací. Musím upřímně přiznat, že tato kapitola vyžaduje daleko více pozornosti, než jí jsem k dnešku ochoten věnovat.
Upřímně. Po dnešku zvažuji, že tuto kapitolu… Ne, nevyřadím ji. Nemám koule, abych označil text o několika tisících slov a zmáčkl delete.

Till

Zápis pátý - Konec klubíček a nití

1. února 2014 v 21:38 | Till
Nějakých šestnáct stran redigování, na mě je to slušný výkon, neboť výkonnost rozhodně není mojí doménou. Dokončil jsem kapitolu Nitky a klubíčka. Za jiných okolností bych snad řekl "Konečně jsem tu zpropadenou kapitolu dokončil," ale tak to věru není. Za celých 267 stran, které jsem za poslední měsíce stačil upravit, to byla vůbec nejdynamičtější a dramaturgicky nejpropracovanější část (z mého pohledu, samozřejmě).
Byla zde zakončena taková dílčí kapitolka, dalo by se říci slepá ulička ve vyprávění, kterou však mám rozhodně v plánu později rozvinout v nějaké příští práci.
Ne, nemíním chválit sám sebe. Ona odbočka by byla výborným námětem pro povídku, jenomže já neumím zpracovávat tak složitý a sofistikovaný útvar, jakým povídka (ač semnou tento názor mnoho lidí nesdílí) dozajista je. Mé dosavadní povídkové pokusy nestály za to, pokud nebyly přiřazeny k nějakému obsáhlejšímu literárnímu celku. Má povídka je zpravidla jen kapitolou okleštěnou o spoustu informací. Minimálně jedna povídka z universa, o němž píši, se zde jistě časem objeví, neboť je hodna maximálně publikování zde na blogu, který nemá právě rozvinutou čtenářskou základnu, ale jinak je to plytkost nad plytkosti.
Síla této kapitoly podle mého tkví v množství dialogů. Netvrdím, že jsou světoborné, ale dialog je dle mého v zásadě lepším nositelem děje, nežli popis. Text je daleko lépe strukturovaný, snáze se čte, pocity mohou být vyjádřeny slovem postavy. Občas se obávám, že popisy se v mé práci vyskytují jenom proto, abych své dílo nějak odlišil od divadelního scénáře.
Zítra na mě čeká neděle a tudíž poslední den volného týdne. Pokusím se udělat alespoň z poloviny tolik práce, jako dnes. Říkám to jen proto, že množství zde publikovaných článku bude s největší pravděpodobností v následujících dnech stagnovat.


Tak bez boha, Till